„Inkluze vyžaduje zásadní přehodnocení toho, jak se díváme na vzdělávání“: rozhovor s Anne-Marie Callus

Anne-Marie Callus hovoří s Inclusion Europe o tom jak je důležité, aby všechny děti měly dobré vzdělání.

„Inkluze vyžaduje zásadní přehodnocení toho, jak se díváme na vzdělávání“: rozhovor s Anne-Marie Callus

Anne-Marie Callus je odbornou asistentkou na Katedře studií zdravotního postižení na Maltské univerzitě. Pracuje s lidmi se zdravotním postižením již více než 25 let, zejména v oblasti inkluzivního výzkumu a jako podpůrná členka skupiny sebeobhájců. Anne-Marie Callus hovoří s Inclusion Europe o tom jak je důležité, aby všechny děti měly dobré vzdělání.

Jaký je váš pohled na inkluzivní vzdělávání?

Inkluze vyžaduje radikální přehodnocení toho, jak se díváme na vzdělávání. Inkluzivní vzdělávání je změna otázky, kterou si klademe ohledně vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Místo ptaní se, zda je student schopen zapadnout do běžného vzdělávacího prostředí, jde o to ptát se co musíme udělat, abychom toto nastavení přizpůsobili tak, aby učitelům umožňovalo plnit individuální vzdělávací potřeby studentů s postižením. Neměli bychom se místo toho jestli inkluze ano či ne raději bavit o tom jak jí uskutečnit?

„Inkluze vyžaduje radikální přehodnocení toho, jak se díváme na vzdělávání“

Jaké jsou dlouhodobé účinky inkluze ve škole?

Škola je často považována za zmenšený obraz společnosti. Pokud budou děti se zdravotním postižením posílány do segregovaných škol, budou nevyhnutelně sociálně vyloučené později v dospělosti. Inkluzivní vzdělávací systém odráží snahu o vytvoření společnosti, ve které jsou lidé s postižením začleněni. Naneštěstí to ne vžde takto funguje. Zkušenosti mnoha studentů se zdravotním postižením jsou např. takové, že jsou začleněni na úrovni primárního vzdělávání, ale ne na středních školách. Poté co skončí povinnou školní docházku, jen málo z nich má možnost zůstat v kontaktu se svými vrstevníky bez postižení. Nelze však pochybovat o tom, že mít studenty se zdravotním postižením i bez něj ve stejné třídě je velmi důležitým krokem k začlenění do společnosti.

Jak lze zlepšit začlenění studentů s mentálním postižením na univerzitě?

University musí spolupracovat s organizacemi, které zastupují a pracují s lidmi s intelektovým postižením, včetně organizací sebeobhájců. Jedním z charakteristických znaků hnutí za práva osob se zdravotním postižením je to, že ho vedly zdravotně postižené osoby a jejich zastupující organizace. Když se lidem se zdravotním postižením naslouchá a když politiky a praxe zohledňují jejich pohled a priority, zlepšuje to ochranu jejich práv a podporuje sociální začlenění. Bylo by proto skvělé vidět spolupráci mezi univerzitami, skupinami sebeobhájců a dalšími organizacemi, které pracují s lidmi s mentálním postižením. Společně mohou zkoumat, jaké jsou vzdělávací potřeby budoucích studentů univerzity s intelektovým postižením, jaké mají ambice a co může univerzita nabídnout pro splnění těchto potřeb a aspirací na příslušné akademické úrovni a jak navrhovat a poskytovat kurzy, které odpovídají potřebám podpory studentů.

Jakou roli mají přímo studenti s intelektovým postižením při prosazování inkluze? 

Všichni studenti se zdravotním postižením by se měli podílet na plánování svého vzdělávání. Studenti s mentálním postižením jsou zvláště vystaveni riziku vyloučení z těchto procesů, protože se předpokládá, že nejsou schopni sami sebe zastupovat, vyjádriž své zájmy. Nikdo se ale nemůže naučit jak se rozhodovat, vyjadřovat preference a formulovat svá přání a touhy, pokud nedostane příležitost tyto dovednosti procvičovat a rozvíjet. Pokud studentům se zdravotním postižením tyto příležitosti nedáme, nemohou rozvíjet svou schopnost vyjádřit, prosadit své zájmy.

„Všichni studenti se zdravotním postižením by se měli podílet na plánování svého vzdělávání“

Co se můžeme poučit z opatření kvůli koronaviru v oblasti vzdělávání? 

Koronavirová opatření vrhla nové světlo na existující sociální nerovnosti. Uzavření škol a využívání online platforem zvýraznilo, jak jsou děti závislé na adekvátní podpoře aby mohly ve vzdělávání uspět. S tím souvisí i zhoršení podmínek pro studenty, kteří doma nemají adekvátní podporu, nemají připojení k internetu. Hrozí že ze vzdělávání ztratí mnohem více než ti, kteří potřebnou podporu mají.

Myslíte si, že distanční vzdělávání může být na újmu vzdělávání studentů s intelekovým postižením?

Když jsou základní i vysoké školy uzavřeny, využívání online platforem a dalších prostředků distančního vzdělávání je velmi cenné. Nemyslím si však, že tyto platformy mohou zcela nahradit zkušenosti studentů ve stejné třídě se svými pedagogy. To platí pro všechny studenty na všech úrovních. A možná o něco více pro studenty s intelektovým postižením, kteří potřebují individuální podporu a vedení, aby mohli maximalizovat svůj potenciál. Je obtížné poskytnout tuto podporu prostřednictvím obrazovky počítače, zvláště když vedle studenta nikdo nesedí. Zajištění toho, aby studenta někdo doma vedl, vytváří na rodinu další tlak. Tito studenti pravděpodobně budou potřebovat intenzivnější podporu, jakmile se vrátí do svých učeben, aby mohli dohnat své učení.

 

Inclusion Europe publikovala briefing o nedostatečném vzdělání dětí s intelektovým postižením v době koronaviru (anglicky)

Zúčastněte se naší kampaně „Tohle jsem se naučil(a)“ na téma inkluzivní vzdělávání! Co jste se naučili ve škole, v rodině, v životě? Odkaz

Search
Archives
back-to-top